Název knihy je Kniha tajemstvíFaríd ad‑Dín al‑Attár
Zamiloval jsem se do Attárových knih. Nejsou pro mě jen literaturou, ale považuji je za živou vodu a potravu pro duši. Nic krásnějšího jsem nikdy nečetl. Attár byl perský mystik, vrcholný súfí, ale současně je to hladina vědomí, ve které setrvávat je nanejvýš zdravé, a o to jde především. Ač Attár jako osoba žil a tvořil na přelomu 12. a 13. století, neztrácejí jeho texty nic na své aktuálnosti. V čínských systémech jsem dohledal jak zjevnou, tak skrytou sílu a částečně i sílu proměny. Umění cesty ducha (šen kung) je zde přítomno, ale ne do té hloubky, aby mě dokázalo dostatečně uspokojit.
Přepsal jsem knihu od Lao c’, Knihu o Tao a tvořivé síle, kde se s hladinou ducha lze setkat, ale jedná se o úroveň minimálně o dva stupně mělčí, než je hladina Attárova. Nemohu slevit, a tak se držím Attára. Cokoliv méně hlubokého je pro mě neakceptovatelné. Dalo by se říct – stačí mi prostě to nejlepší, nebo slovy klasika: „Jedna chuť dělá tisíc nechutí.“ Rúmí říká: „Všechno, co jsem řekl, slyšel jsem od Attára,“ a „Attár prošel všemi údolími. My jsme v první zatáčce prvního z nich.“
Po knize Ptačí sněm a Knize rad jsem se pustil do Attárova vrcholného díla, Knihy bolesti, ale text byl natolik hutný a natolik mě zasáhl do živého, že jsem svou práci po dvě stě hodinách musel přerušit. S ničím podobným jsem se do té doby nesetkal. Bez jakéhokoli přehánění mě to doslova téměř stálo fyzickou existenci, ne že by to z hlediska vesmíru cokoliv znamenalo, jen bez těla se špatně vytváří kniha. Byl jsem donucen dát si pauzu a odstup. Když jsem se pomalu zmátořil z rány, kterou mi Attár uštědřil do srdce, přemýšlel jsem, jak budu dál postupovat. Rozhodl jsem se tedy vzít si do práce nějaké jeho ranější dílo, abych neztratil kontakt a postupně si zvykal na tuto hladinu vědomí. Prošel jsem Paměti svatých a je to velice krásný materiál a určitě by stál za zpracování, ale nakonec jsem ho odložil na později a rozhodl se pro Knihu tajemství. Údajně to byl text, který daroval Attár Rúmímu a ze kterého on poté vycházel a kterým byl inspirován. Pokud ho spatřoval kvalitním někdo, jako byl Rúmí, měl by být jistě dost dobrý pro každého.
Přeji vám hodně štěstí na vaší cestě věčností.
